Autor: Radka Třeštíková
Název: Foukneš do pěny
Žánr: román pro ženy
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2020
Počet stran: 256
Oficiální anotace:
“Nebude to sice lehké, ale zato jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, a křivdy, nevyřčená slova i nevyřešené záležitosti, a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svou vlastní cestu. Kniha od nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svém příběhu vezme až na konec světa…”
Přesně, jak říká anotace – nebylo to sice lehké, ale zato jízda. Snad u žádné jiné knihy jsem neviděla tolik rozporuplných názorů. Na jednu stranu – ne každý je stavěný na situace, které se mění jako počasí. Vladěnu, hlavní postavu, prostě každý čtenář částečně nenávidí, částečně jí přeje štěstí, a v neposlední řadě ji možná i miluje. A já? Já Vladěnu milovala. Ta teda měla koule!
Příběh tří generací žen, které neměly štěstí na (rodinné) vztahy. Vladěna dávno ztratila svou vlastní matku, nyní přichází o dceru i partnera. A když pohár zoufalství přeteče, dostane možnost ze začarovaného kruhu zmizet. Jak? Prostě sedne za volant elektromobilu (stále ještě) svého partnera, který nikdy neřídila, a jede. Neví kam, sbalila si s sebou jen svou vlastní křivdu, pocit viny a ranec sebelítosti.
Jak jsme u Třeštíkové zvyklí, v ději se hodně přeskakuje z místa na místo, a ani tady tomu není jinak. Mně osobně tato konstrukce vyhovuje, protože mě baví postupně odkrývat nevyřčená fakta. Ocitneme-li se tedy v minulosti, následně v přítomnosti a během několika málo stránek v období před minulostí, nevnímám to jako problém, pokud jste pozorný čtenář.
Mimo jiné je zajímavé pozorovat, jak se určitý charakter – chtě nechtě – dědí z generace na generaci, a jaké následky tím mohou vygradovat. Veškeré postavy mají něco do sebe, vzájemně jsou propojené a zároveň jsou si na míle (ubíhajíc na tachometru) vzdálené. Nadále mě bavil vnitřní hlas uvnitř Vladěniny hlavy. Nač to přikreslovat? Vnitřní hlas byl naservírován tím opravdovým způsobem. Kdo z nás nemá občas v hlavě klubko myšlenek, které má roztřepenou niť?
Pokud nepatříte mezi ženy, a nalákala vás cesta až na konec světa, nečekejte žádné konkrétní poznatky ani místa. V tomto případě se jedná víc o subjektivní životní cestu.
Knížku určitě nedoporučuju číst, pokud hledáte oddechovou knihu na líné odpoledne. Doporučuju ji ale všem, kdo tápe ve svých myšlenkách, a stojí na pomyslném laně. Skočte. Foukněte do pěny.
Denní čtení 