Toshikazu Kawaguchi: Než vystydne káva

Autor: Toshikazu Kawaguchi
Zajímavosti o autorovi: Scénarista, který má za sebou mnoho ocenění
Název: Než vystydne káva
Žánr:  román, beletrie
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2019
Počet stran: 192

Zkuste si představit, že se procházíte po městě a marně hledáte kavárnu, která není obsazená, a touha po kávě vás zavede až do postranní uličky, kde konečně najdete to, co hledáte. Co vás však překvapí je fakt, že uvnitř napočítáte stoly na prstech jedné ruky, a přece je tam místo pro všechny. Ještě navíc se dozvíte, že kavárna má pověst kouzelné kavárny, ve které smíte cestovat časem. Ptáte se, jak?…

Nic samozřejmě není jen tak, každá hra obsahuje pravidla, která nesmíte obejít. V kavárně Funiculi funicula to platí dvojnásob. Začnete tím, že se usadíte na jedno konkrétní místo, které vám umožní cestovat časem. Problém je v tom, že místo je neustále plně obsazeno ženou čtoucí si knihu, a jediný způsob, jak se posadit na její židli je, když odchází na toaletu. Což se děje pouze jednou denně. V kavárně se tedy potkáváte s lidmi, kteří čekají věčnost, než se žena vzdálí.

Když se poštěstí, musíte mít na paměti, že existují následující pravidla:
1. V minulosti se můžete sekat pouze s lidmi, kteří už někdy kavárnu navštívili.
2. Ať uděláte při návratu do minulosti cokoli, přítomnost tím nezměníte.
3. Při pobytu v minulosti se z místa nesmíte vzdálit.
4. Existuje časový limit – váš čas začíná nalitím kávy a vyprší, jakmile káva vystydne.

Kniha je rozdělena na čtyři příběhy, které popisují obyčejný život a mezilidské vztahy (milenecké, manželské, sesterské a mateřské). Charaktery jednotlivých postav jsou pouze nastíněné, ale k mému překvapení dávají smysl. Celá provázanost místa a postav byla velmi kvalitně rozvinuta. Děj svým způsobem graduje, není tam žádný boom, který vás pohltí hned od začátku a setrvá až do konce. Naopak. První příběh začne zlehka a poslední vás dostane.

Krom toho všeho knihu obohacují typické znaky Japonska – například malá kavárnička pojme velké množství lidí; mysteriózní příběh; zaměření se na to, co je uvnitř – nikoliv na povrchu; rjokan (tradiční ubytovací zařízení – od malých rodinných podniků až po luxusní hotely, Japonci je nazývají minšuku); a mnoho dalších.

Co mě ale uchvátilo na první pohled byla graficky zpracovaná obálka. Tóny barev, jež byly použity, působí klidným dojmem. A uvnitř na mě čekala netradiční záložka, která trochu připomíná tvar kouře nad tou kávou. Byla jsem opravdu mile překvapena. A pokud taky patříte k lidem, kteří běžně po ruce záložky nemají a ztrácejí pojem, kde přestali číst, budete mile překvapeni i vy.

Zajímavostí na závěr je, že kniha je původně stejnojmennou divadelní hrou, která v podání skupiny 1110 Produce získala v roce 2013 hlavní cenu na 10. ročníku Suginamského divadelního festivalu. Mnozí z vás si určitě všimnou, že všechny 4 příběhy mají omezené množství postav – jednou hrají podstatnější roli a někdy jen postavu na pozadí.