Autorka: Agnés Martin-Lugand
Zajímavost o autorce: oficiálně byla dětskou psycholožkou, po narození syna zůstala v domácnosti a vydala tuto knihu, která byla zpočátku vydávána pouze na internetu, kde si ji oblíbili knižní bloggeři
Název: Šťastní lidé čtou a pijou kávu
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2016
Počet stran: 222
Oficiální anotace:
„Dá se vyléčit zlomené srdce? Mladá Pařížanka Diane je přesvědčená, že šťastní lidé čtou a pijou kávu, a proto tak nazve svou kavárnu. Když však při automobilové nehodě zahyne její manžel i malá dcerka, Diane ztratí smysl života. Zcela se uzavře před světem a přestane se starat i o svou literární kavárnu. Nakonec se rozhodne odjet do Irska, které toužil navštívit její muž, a na jeho bouřlivém a drsném pobřeží dát do pořádku svůj život. Netuší, že tu potká muže, který rázem její život změní. Záhadný fotograf Edward, kolem nějž se dějí podivné věci, ji přiměje vrátit se do života.“
Ačkoliv samotná obálka naznačuje, že by se příběh mohl opírat o křeslo v jedné z pařížských kaváren a vyprávět o štěstí nalezeném v šálku kávy a kdesi mezi řádky v listech papírů, nenechte se zmást. Vůně kávy je doslova zahubena oblakem dýmu z cigaret a o kavárně je slyšet jen na samotném začátku a konci knihy. Název knihy je tedy silně zavádějící a nemá bohužel nic společného s obsahem.
Příběh začíná tragickou nehodou dcery a manžela hlavní hrdinky, což ve čtenáři hned na úvod vzbuzuje lítostivé pocity. Někteří možná vydedukují, oč půjde dál. Ano, o nalezení smyslu života. Lze tedy říci, že se Diane podařilo vyprostit z klišé, která se mnohdy týkají nás žen, a která jsou středobodem většiny románů pro ženy.
Většina děje se odehrává na území Irska, kam se Diane rozhodla odjet, aby zacelila rány spojené s úmrtím dvou nejbližších. Zabydlí se v domku Abby a Jacka, jejichž synovec Edward bydlí v domě po jeho rodičích, a stává se tak jejím novým sousedem. Ovšem zdaleka ne sousedem, o jakém si každý sní. Edward je zamlklý, protivný, neochotný muž s přísným výrazem ve tváři. Byl nepředvídatelný a tajemný a možná to je právě to, co Diane přitahovalo. Ruku na srdce – občas právě tento typ lidí nás zajímá nejvíce. Že našli společnou cestu a žili (do jisté míry) spokojený život spolu či vedle sebe asi nemusím dál zmiňovat. To by ale nebyl pořádný příběh bez zápletky. Co Diane překvapí a čím nakonec překvapí ona sama vás, čtenáře?
Chtěla bych vyzdvihnout reálnost, kterou autorka sebrala hrozny. Ich-forma dodává celému příběhu šťávu. Že jsou postavy přehnané ve všem, co dělají, mi nevadí, naopak – během čtení vám to začne dávat smysl.
Co mi ale vadí, je přítomnost cigaret na každém kroku. Dle mého názoru je v celé knize zbytečně mnoho zmínek. Zdá se, že bez cigaret by nebylo půlky příběhu, což může a nemusí ovlivnit zejména mladší čtenáře. Kniha má navazující díl s názvem Šťastní lidé mají šťastný život, ten si třeba přiblížíme jindy.
Závěrem bych knihu chtěla doporučit zejména ženám, které chtějí udělat za vším tlustou čáru a začít znovu, jinak, jinde a lépe. Nikdy totiž není pozdě začít…
Denní čtení 