Helen Fielding: Deník Bridget Jones

Autorka: Helen Fielding
Zajímavosti o autorce: prvotně byla novinářkou
Název: Deník Bridget Jonesové
Nakladatelství: Aurora
Rok vydání: 1998
Počet stran: 256
Zajímavost: Deník byl původně vydáván v podobě sloupků v novinách

Oficiální anotace:
„V roce 1995 se na stránkách britského Independentu objevil deník svobodné třicátnice Bridget Jonesové, které dělají starosti hlavně vlastní váha, příjem kalorií, kariérní postup a „citové vydírání“ ze strany mužského pohlaví. Nikdo tehdy netušil, kam to tento literární text dotáhne. Neuplynuly ani tři roky a z Deníku Bridget Jonesové se stala přímo kultovní kniha. Deník, jehož pisatelka bývá nazývána „Adrianem Molem v ženské podobě“, vedl po několik měsíců žebříček nejprodávanějších titulů na britském knižním trhu a v roce 1997 získal prestižní cenu British Books Award za nejlepší knihu roku. Deník Bridget Jonesové nečekaným způsobem změnil život svobodných žen kolem třicítky, kterých jen v Británii žije více než milion, a k jeho obdivovatelům se dnes hrdě hlásí i někteří poslanci Dolní sněmovny, jejichž literární vkus se v posledních letech radikálně změnil.“

Kdo by neznal filmové zpracování? Bridget Jones; žena řítící se do Kristových let; nebo taky ztroskotaná loď průběžně topena v hektolitrech vína. Takový je film a taková je i kniha.

Bridget si dá do nového roku klasické předsevzetí – zhubnout a přestat kouřit, což se jeví jako nesplnitelný čin. Její matka jí dohazuje partnery, zatímco ona tajně drží poměr s jejím vlastním šéfem. Je jako magnet na trapasy a to činí knihu jedinečnou.
Navíc je opravdu psána formou deníku, přičemž každý nový den začíná počtem cigaret, skleniček
a stíracích losů (či konkrétními vsazenými čísly), případně aktuální vahou.

Bridget pro mě představuje takovou tu obyčejnou ženu. Ne takovou, kterou vídáme často ve filmech (nalíčenou už v posteli, když ráno vstává, na hlavě jí nestojí ani jeden vlas,…). Obyčejnou. Takovou, které je podobných 9/10 žen.

Deník je plný nadsázky, prokrastinace, humoru, sarkastických poznámek a hlavně všedního života. Schází se s kamarádem (homosexuálem) a kamarádkami, se kterými se vzájemně nad sklenkou dobrého pití podporují, stěžují si, řeší chlapy a diskutují o životě. Dovolí nám tedy nahlédnout pod pokličku celého jejího roku. A pro nás jako pozorovatele je to jedinečná příležitost, jak si odpočinout od těch našich všedních dní. Knihu lze tedy doporučit jak vdaným tak svobodným ženám. Nudit se určitě nebudete.

Jak to tak většinou bývá, kniha je často srovnávána s filmem, pokud existuje. Já musím (nerada) přiznat, že tentokrát u mě zvítězil film. Některé scény a situace jako by neexistovaly a naopak některé jsem dosud neznala.

Rozhodně ale po knize sáhnu v průběhu let znovu. A znovu. A znovu. Je to takový ženský evergreen.